Vzájemná korespondence Václava Novotného, Jaroslava Prokeše a Otakara Odložilíka

Korespondence převzata: Milada Sekyrková. Vzájemná korespondence Václava Novotného, Jaroslava Prokeše a Otakara Odložilíka. in: SAP, Roč. 51, 2001, S. 85-274


skoč na rok: 1917 I 1918 I 1919 I


5.dubna, 1917, Praha-Dejvice

Prokeš přeje Novotnému k Velikonocůma a děkuje za dosavadní podporu a pomoc

Slovutný pane profesore,
dovoluji si Vám vysloviti přání šťastných a veselých svátků. Spolu přijměte prosím ještě jednou ode mne srdečný dík za Vaši mnohostranou podporu při mé práci. Vzpomínka na Vaše seminární výklady i Vaše universitní čtení zůstane mi nejjasnější chvílí mého universitního studia, kdy Jste svým vnitřním procítěním uváděl do nejslavnější periody našich dějin nejen intelekt nýbrž i srdce.


S uctivým pozdravem
PhC. Jaroslav Prokeš

AUK, os. fond J. Prokeše, inv. č. 56, č. k. 8


11.července, 1917, Praha-Dejvice

Prokeš děkuje Novotnému za podporu při práci na dizertaci a přeje mu pěkné prázdniny

Slovutný pane profesore,
dovoluji si Vám poděkovati za brzké vyřízení mé žádosti o schválení disertace. Přeji Vám příjemné prázdniny a pěkný odpočinek pro Vaši neúnavnou práci. Doufám, že budu moci po prázdninách účastniti se cvičení seminárních a tak ještě těšiti z mocného Vašeho vlivu. Co se týče mého rigoróza, dovolím si Vám ještě napřed napsati.


V nejhlubší úctě
PhC. Jaroslav Prokeš

AUK, os. fond J. Prokeše, inv. č. 56, č. k. 8


1917, 26. října, Beroun

Prokeš žádá Novotného o přímluvu za slevu při koupi Akt jednoty bratrské a o Prokešově vztahu k prof. Pekaři. O Prokešově práci na berounské reálce i mimo ni a jeho přípravě na rigorózum.

Slovutný pane profesore,
mám k Vám velikou prosbu. Potřeboval bych I. sv. Akt Jednoty bratrské (1). Chtěl bych tak trochu něco dělat o bratru Řehořovi, abych příliš tu nezakrněl. Prosil bych Vás, kdybyste ráčil dopsat p. archiváři Navrátilovi (2) zda by mi nenechali onen svazek laciněji než jest krámská cena. Na suplenta je příslušný obnos najednou přece trochu veliký. Odpuste mi, p. profesore prosím, že se na Vás s podobnou prosbou obracím. Ale ke komu se má žák obrátiti než ke svému učiteli? Však mi nedávno, když jsem byl v Praze, p. prof. Pekař (3) ometl Vaši paternitu důkladně o nos. Nic nevadí. Alespoň plně ví, čí jsem. Ve škole mám hodně práce, až to unavuje. Měli jsme tu již dvakrát inspekci. Vzpomínám tak často na Váš seminář a stýská se mi po Vašich přednáškách. Jinak jsem rád, že universitu mám již za sebou. Státnice budu dělati patrně v létě. Teď jsem tak zabaven školou, že nemohu poctivě nic udělat. Až přijdou "ledové" prázdniny a bude prázdno, něco strhnu. Teď se začnu připravovati na malé rigorózum.


V nejhlubší úctě
Jaroslav Prokeš

AUK, os. fond J. Prokeše, inv. č. 56, č. k. 8.

  • (1) Jaroslav Bidlo Akty jednoty bratrské. I. sv. Brno 1915.
  • (2) Bohumil Navrátil (1870-1936), do r. 1919 archivář Moravského zemského archivu v Brně, pak profesor obecných dějin na Masarykově univerzitě a redaktor Časopisu Matice moravské, spolužák a přítel prof. Novotného.
  • (3) Josef Pekař (1870-1937), profesor rakouských (po roce 1918 československých) dějin na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

1917, 6. listopadu, Beroun

Prokeš informuje Novotného o zdravotním stavu ředitele berounské reálky a Novotného spolužáka O. Wagnera a o svých vědeckých plánech.

Slovutný pane profesore,
děkuji Vám srdečně za Vaši laskavost. Odpusťte mi, že Vám teprve ted' odepisuji. Byl jsem předešlý týden v Praze; byl jsem poněkud nemocen, ač bych býval rád s Vámi mluvil. Oznamuji Vám zprávu, jež Vás jistě velice překvapí. Našeho p. ředitele dr. Wagnera (1) včera odpoledne ranila mrtvice. Případ jest velice vážný, takže podle výroku lékařova bylo včera možno očekávati i konec. Dnes je však poněkud lépe, ač ovšem i tak věc zůstává vážnou. Já sám jsem věcí velice rozčilen, poněvadž p. ředitel byl ke mně velice laskav a pokud možno mi ve všem ulehčoval. Doufám však, že se přece pozdraví. Ovšem že i tak bude stálé nebezpečí. Dovolím si Vám později podat o stavu p. ředitele bližší zprávu.

Snad jsem Vám psal, p. profesore, předešle, že v zimě státnice dělat nemohu. Připravím se teď k rigorózu, abych alespoň jedno měl z krku. Zaměstnán jsem tu stále dost. Ve středu příští týden mám míti v Sokole přednášku o Jungmannovi. - S br. Řehořem si představuji věc tak, že bych provedl srovnání jeho myšlenek s myšlenkami Chelčického, a tak přesně faktově určil, pokud Chelčický jest duševním otcem pravé Jednoty a pokud se po případě uplatnily i jiné vlivy (myslím hlavně na táborství). Sieť víry a Chelčického Postillu máme zde v profesorské knihovně. Potíž bude jen s těmi spisy, jež vydal Karásek, poněvadž z nich nemám úplný excerpt; mám jen věci týkající se Chelčického eschatologie. Při tom ovšem by se dal nakresliti literární portrét Řehoře a vůbec oceniti jeho význam.

Ted jsem sehnal trochu dříví, tak si přece zatopím. Jinde by to bylo nesnesitelné.


Děkuji ještě jednou za laskavost a znamenám se ve vší úctě.
Jaroslav Prokeš

PS: Chtěl jsem si dáti poříditi separáty mého článku,(2) ale rozházeli mi sazbu dříve než jsem se k psaní do tiskáren dostal. Tak nebudu míti nic. Alespoň s tím nebudu dělati ostudu.

AUK, os. fond J. Prokeše, inv. č. 56, č. k. 8.

  • (1) Dr. Oktavián Wagner (1869-1919), od roku 1910 ředitel městského reálného gymnázia v Berouně a spolužák z univerzitních studií prof. Novotného.
  • (2) Článek nespecifikován.

1918, 9. ledna, Praha - Dejvice

Prokeš píše Novotnému o své přípravě na rigorózum, žádá o intervenci u prof. F. Drtiny a gratuluje Novotnému k zájmu nakladatele Kočího o jeho práci.

Slovutný pane profesore,
odpuste mi laskavě, že Vás obtěžuji s prosbou, abyste promluvil s p. prof. Drtinou (1) ohledně mého rigoróza. P. prof. nebyl doma, a já ted' musím skutečně počítati s každou hodinou. Račte mě u p. prof. laskavě omluviti, že nepřijdu se představiti osobně. Za autora jsem si vybral J. J. Rousseaua (myšlenky o ceně kultury a o státě). Starověk jsem studoval podle "Úvodu do filozofie" p. prof. Drtiny, novou filozofii od Descartese podle Falckenberga (ovšem jen významné postavy). Pro p. prof. Krejčího (2) jsem dělal filozofii přítomnosti. Pak jsem ještě si přečetl oktavánskou psychologii. Směry filozofické jsem studoval podle přednášky p. prof. Drtiny. Slabou mojí stránkou je ten proslulý německý idealismus, Fichte, Schelling a Hegel. - Mám ještě jednu bolest, která se týká p. prof. Drtiny a korektur mého článku.(3). Korektura pro druhé číslo došla mne včera (šla prosím od 20/11 až do 8/1 z Prahy do Berouna, z Berouna do Prahy byla za den). Korekturu pro třetí číslo jsem obdržel "už" dnes odpoledne (číslo vyšlo 20/XII). Hledali prý mne někde ve Slovanské ulici - a na konec musil prý korigovati p. prof. Drtina. Račte mě prosím laskavě u p. prof. omluviti, že bez mojí viny korektura mého článku dělala takové obtíže.

Abych Vám gratuloval k tomu, že Kočí (4) Vás žádá za autograf i za motto, zdá se mi banální frází. Je to tak samozřejmé, že jen opak by mohl zaraziti. Což nedal jste národu tolik cenných a nových poznatků? Což Vy, který Jste tak přímý kritik, neoceníte ceny vlastní, veliké práce. Ale řeknu to upřímně, mám srdečnou radost z toho, že jste nebyl snad pro stranické záští opominut. Přece je někde spravedlivé ocenění na světě. Jen ne - pro bůh - být uveden vedle jména Gollova.

Odpuste mi prosím, p. profesore, že Vás obtěžuji, a račte laskavě v mé záležitosti u p. prof. Drtiny intervenovati. Byl bych velice rád, kdybych se Vám mohl za Vaši přízeň odplatiti.


V nejhlubší úctě
Jaroslav Prokeš

AUK, os. fond J. Prokeše, inv. č. 56, č. k. 8.

  • (1) Prof. František Drtina (1861-1925), profesor pedagogiky a filozofie na FF UK a Prokešův zkoušející u rigoróz. Jeho učebnice: Úvod do filozofie. Sv. 1. Starověk a středověk. Praha 1914, 568 s.
  • (2) Prof. František Krejčí (1858-1934), profesor filozofie a psychologie na FF UK. "Falckenbergem" asi míní dílo Richarda Falckenberga, Dějiny novověké filosofie od Mikuláše Cusana až po naše časy. Praha 1899.
  • (3) Jaroslav Prokeš, Německý humanista a české kacířství. Poměr Oldřicha Huttera k husitství. Naše doba, 25, 1918, s. 11-19, 110-115, 193-199.
  • (4) Bedřich Kočí (1869-1955), nakladatel a knihkupec. Kočí pozval Novotného k účasti na "Českém památníku r. 1918" jehož výtěžek byl věnován Českému srdci.

1918, 18. ledna, Beroun

Prokeš děkuje Novotnému za intervenci u prof. Drtiny a píše o literatuře k rigorózu.

Slovutný pane profesore,
mnohokráte děkuji za Vaši intervenci u p. prof. Drtiny. Co se týče Jerusalema, vím o něm, ale nemohl jsem jej za žádnou cenu sehnati. Dělal jsem přehled problémů z přednášek p. prof. Drtiny, jejž sám odporučoval slečně Paulové,(1) a pak mám Külpeho(2) - jejž sice p. prof. Drtina neodporučuje, ale nic jiného jsem nemohl sehnat. Na pátek a sobotu jsem dostal dovolenou; dovolím si ve čtvrtek odpoledne až přijedu zastaviti se u Vás (kolem 5. hod.).

Děkuji ještě jednou srdečně.


Zůstávám v hluboké úctě
Jaroslav Prokeš

AUK, os. fond J. Prokeše, inv. č. 56, č. k. 8.

  • (1) Milada Paulová (1891-1970), Prokešova spolužačka z FF UK a pozdější profesorka dějin slovanských národů tamtéž.
  • (2) Snad Oswald Külpe, Einleitung in die Philosophie. Leipzig 1913.

1918, 21. dubna 1918

Prokeš informuje Novotného o své nemoci a žádá o intervenci u prof. Počty a prof. Švambery. V ČČM se tiskne jeho článek.

Slovutný pane profesore,
odpuste mi, že se na Vás obracím se snažnou prosbou a doufám, že mi v tom nezazlíváte. Jsem teď po celý měsíc vážně nemocen - vedle bílkoviny objevil se mi těžký žaludeční neduh - takže moje studium geografie uvázlo v polovici. Ted teprve začínají býti mé bolesti snesitelnější a já jsem aspoň poněkud s to sledovati myšlenky. Začal jsem trochu opět studovat - už jsem přes 5 týdnů doma - ale s hrůzou vidím své mezery. A mně jde o to, abych třebas s jakýmkoli prospěchem udělal zeměpis. Prosil bych Vás, slovutný p. profesore, kdybyste se snad ráčil zmíniti buď přímo p. prof. Počtovi (1) - jenž je mým examinátorem - popř. p. prof. Švamberovi,(2) aby laskavě omluvili mé vědní mezery mojí nemocí. Jestliže Vám bude možno, slovutný p. profesore vyhověti mé prosbě, prosil bych, abyste tak ráčil učiniti pokud možno nejdříve, ježto zkoušky začínají již tento týden. Byl bych přišel k Vám osobně, ale nemohu slabostí ještě z lože.

Odpuste mi prosím ještě jednou p. profesore, že se Vás odvažuji prositi v podobné věci.

Včera byla mne navštíviti sl. dr. Paulová a říkala mi, že se snad tiskne v ČČM můj článek.(3) Neračte o tom ničeho věděti. Mám mnohé věci na srdci, o nichž bych rád s Vámi, slovutný p. profesore promluvil. Ale to nechám až po zkoušce.


V nejhlubší úctě
dr. Jaroslav Prokeš

AUK, os. fond J. Prokeše, inv. č. 55, č. k. 7.

  • (1) Prof. Filip Počta (1859-1934), prof. paleontologie a geologie na FF UK a Prokešův zkoušející u státnic ze zeměpisu.
  • (2) Prof. Václav Švambera (1866-1939), prof. geografie na FF UK a Prokešův zkoušející u státnic ze zeměpisu.
  • (3) Jaroslav Prokeš, Brunfelsova edice domněle Husových spisů z r. 1524 a autorství antikristovských traktátů ,Sermones de Antichristo'a ,Anatomia Antichristi'. ČČM, 93, 1919, s. 149-164, 238 -256.

1918, 7. srpna, Praha - Dejvice

Prokeš popisuje Novotnému průběh svých prázdnin a žádá o intervenci u dvorního rady Bílého, zemského školního inspektora, aby byl přeložen do Prahy a mohl se tak snáze věnovat vědecké práci. Zmiňuje se i o své práci v Berouně a konzultuje informace o Novotného publikacích.

Slovutný pane profesore,
odpusťte mi především, že jsem Vám nemohl přáti osobně příjemných prázdnin. Očekával jsem pevně, že se určitě zúčastníte výletu(1) - který mimochodem řečeno nebyl tak pěkný jako loňský. A já musil hned v neděli dopoledne odjeti. Červenec jsem proživořil v Sokolči u Poděbrad a nyní odjíždím do Sušice. Doufám, slovutný p. profesore, že trávíte prázdniny na místě, jež jste ráčil mi sděliti (jméno jsem bohužel zapomněl), a že Vaše nemoc jest již nadobro zažehnána.

Na zemském školním výboru jsem byl dvakráte, ale nikdy jsem p. dvorního radu(2) nezastihl. Proto Vás p. profesore snažně prosím, abyste ráčil p. radovi ještě jednou - písemně snad dostačí - připomenouti. P. ředitel Wagner mi nedávno poslal dopis, v němž mě žádá, abych ještě aspoň 2 roky zůstal v Berouně. Jak se o mých zaječích úmyslech dověděl, dobře nevím, ale patrně od p. dvorního rady, který byl v Berouně na maturitách. Já mu odepsal, jak se věci mají a k ničemu jsem se nezavázal. Mám totiž někdy chvíli, kdy bych chtěl jíti z Berouna za každou cenu, byť bych se i do Prahy nedostal. Své první prázdniny dosud jsem strávil mizerně. Studuji více ke státnici, ale to mi nepřirostlo tak k srdci a v hlavě straší řada témat, jež bych chtěl pracovati. Strašně mě mrzí tato chůze kol horké kaše, když z toho kouká jen ten kus chleba. Ale pro vědeckou práci nic. Byl bych tak rád, kdybych se do Prahy dostal. Jmenovitě by mě potěšilo to, že bych směl Vám pomáhati při korektuře Vašeho Husa a Listů. Máte p. profesore s Laichterem(3) vše ujednáno?

Na výletě se mluvilo o tom, že Váš Hus vyjde u Laichtera. Nevím, zda se to mělo už tehdy šířiti, ale když se přišli kolegové informovati ke mně, řekl jsem, že o ničem nevím. Doufám, že jsem jednal správně podle slibu, jejž jsem Vám dal.

Tu a tam smolím politicko-historické článečky do krajinského berounského časopisu (Nové Proudy), jejž jsem též pomáhal krátce před prázdninami zakládati. Kdybych věděl, že Váš Hus určitě u Laichtera bude vycházeti, dovolil bych si tam též článečkem na to upozorniti.

Přemýšlel jsem teď více o tématu, o němž jsem se Vám kdysi zmínil: Kultura gotická v Čechách. Vmýšlím se do rozdělení, do obsahu. Hořím jen nedočkavostí: začíti. Ale to myslím ještě tak brzy nebude.

Nevím, p. profesore, zda tento dopis zastihne Vás na letním bytě, poněvadž píši na Smíchov. Ale prosil bych v kladném případě, kdybyste mi ráčil napsati Vaši adresu a já Vás mohl podle Vašeho laskavého pozvání navštíviti.

Milostivé paní vyprosím si ruky políbení.


S uctivým pozdravem
Vám oddaný
dr. Jaroslav Prokeš

AUK, os. fond J. Prokeše, inv. č. 55, č. k. 7.

  • (1) Snad každoročního obvyklého výletu Historického klubu.
  • (2) Tj. dvorního radu Františka Bílého, zemského školního inspektora, u nějž Prokeš intervenoval za své přeložení do Prahy.
  • (3) Prokeš tu míní Novotného M. Jana Husa. Život a učení. Sv. l, 2. Praha 1919, 1921. 505, 552 s. a M. Jana Husi korespondenci a dokumenty. Praha 1921. LVI + 381 s., které vycházely v Laichtrově nakladatelství.

1918, 15. srpna, Strunkovice (pošta Volyně)

Novotný píše Prokešovi o svých prázdninách a své práci, přimluví se za Prokeše u dvorního rady Bílého dopisem. Zve Prokeše na návštěvu.

Milý pane doktore,
děkuji za milý dopis, který mne došel po týdnu (13. 8.) v mém letním "sídle", a poněvadž jsem včera měl cestu do Strakonic, zdržela se odpověď má do dneška.

P. dvornímu radovi myslím, že budu moci zmíniti dopisem ještě odtud, poněvadž by po návratu (míním se zdržeti asi do 11. září) mohlo býti pozdě, ač ovšem nevím, jakž bude výsledek - obsah své rozmluvy s ním jsem Vám oznámil.

Jsem zde od 16. 7. a je tu celkem příjemně, chodím celé dny po lesích a hledám houby (bohužel málo rostou), jen v koupání mi nejisté počasí k mé veliké nelibosti poněkud brání. Nepracuji zde nic, ač jsem si pro všecko některé věci vzal s sebou, ale dosud se mi do ničeho nechce, mimo korektur "Listů",(1) s jejichž tiskem se již začalo a poměrně dosti rychle pokračuje (ve 14 dnech) dostal jsem již dvojí korekturu, 11 čísel jest nyní vysázeno. Také Tomek(2) jest z části již vytištěn, aspoň větší část bude ještě zde dokončena. S Laichtrem není ještě vše dojednáno, ačkoli již před prázdninami vše smluveno bylo a on svolil, když Kybal(3) řekl při ústní úmluvě, že dá o tom zprávu do novin. Nyní, jak se zdá, chce vymoci některé výhody pro sebe a staví se, jak by ještě úmluva nebyla hotova. Jest mi to protivné takto kramářsky vyjednávati a nejde o list, v němž mi vypočítával, jak veliký bychom dostali honorář, napsal jsem mu bez obalu, co si o věci myslím a že náš honorář nebude, i kdyby původně smluvená výše byla dodržená, ani pětsetkrát jeho výdělku se rovnati. Nevím nyní, nerozbije-li se jednání, které se mi opravdu příčí. Tedy prozatím, co v novinách sbírka již byla, není ještě vidno a včas se zmiňovalo, sdělím Vám, jak to dopadne.

Vaše návštěva byla by mi milá, jen, prosím, napište, kdy byste přijel a to o nějaký den dříve, poněvadž jednak poštovní spojení máme špatné, jednak chystáme několik menších výletů, a mohlo by se státi, že byste nikoho nenašel. Ovšem pohoštění bude "válečné" letos; zde se obživa (zvl. maso) těžko shání, a také jde o to, abychom Vám opatřili nocleh, kdybyste nemohl stihnouti vlaku. Jedou v každé době 2 vlaky denně, k nám na Strakonice (lokálka Strakonice Vimperk, stanice Čestice), 7.00 ráno a 4.35 odpoledne zpět do Strakonic a 10 večer. Tedy, prosím, napište, kdy byste přijel.


Se srdečným pozdravem Váš
V. Novotný

AUK, os. fond J. Prokeše, inv. č. 55, č. k. 7.

  • (1) Václav Novotný, M. Jana Husi korespondence a dokumenty. Praha 1921, LVI + 381 s.
  • (2) Václav Novotný, V. V. Tomek 1818-1918. Přednáška proslovená 30. 5. 1918 v slavnostní schůzi na paměť Tomkovu. Praha 1918, s. 9-25.
  • (3) Vlastimil Kybal napsal druhou část: Učení M. Jana Husa. Sv. 1, 2, Praha 1927, 1931, 466 s.

1918, 20. srpna, Sušice

Prokeš děkuje Novotnému za intervenci a omlouvá se, že ho nenavštíví. Píše mu o svých vědeckých plánech a oceňuje dílo Novotného.

Slovutný pane profesore,
dovoluji si Vám uctivě poděkovati za Váš laskavý list. Domníval jsem se již, že můj dopis uvázl v Praze, což by mě bývalo velice mrzelo. Děkuji Vám mnohokráte za Vaši opětnou intervenci u p. dvorního rady a odpuste mi, že Vás neustále obtěžuji. Jsem Vám již mnohonásobně zavázán a bojím se, že příliš nadužívám Vaší laskavosti. Mojí metou vždy bude, abych vždy čestně obstál jako Váš žák. Moje prázdniny letos nejsou příliš příjemné. Můj duševní stav jest stále velice napjatý, že často nejsem si vědom, odkud ty neustálé nárazy přicházejí. Nejvíce přičítám současnému stavu, jenž vzbuzuje velké naděje, jichž uskutečnění se však blíží kroky dílčími. Na mě osobně válečné události působí tak značně, že ztrácím smysl pro ostatní. Studuji sice, zejména teď jsem se do toho opět hlouběji dostal, ale jsem tím otráven, poněvadž mi ty podrobnosti připadají velice malichernými proti nynějšímu světovému dramatu.

A pak mám jiné plány, jiné zájmy studijní, a málo mi záleží na tom, jak se vyvíjel teritoriální rozsah zemí habsburských nebo maďarských. Studium českých a kulturních dějin mě stále více a více láká. - Tisk Husových listů mě překvapil svojí rychlostí, zato však jednání s Laichterem mě překvapilo nemile. Domníval jsem se, že je vše jasně stanoveno, že již nyní počne Vaše znamenité dílo vycházeti - a zatím zklamání. Jest pravdou, co jste ráčil Laichterovi napsati, že jeho výdělek předčí Váš honorář. Ale zapomněl jste mu uvésti, kolik energie a duševní síly jste obětoval tomu dílu. Kolik vysilujících měsíců Jste prožil nad úmornou prací. On vloží do toho kapitál, jejž vyzískal dříve obratnými podniky, a který se mu zvětšen opět vrátí. Poměry nakladatelství jsou u nás jistě ošklivé a ponižující. Kdy bude dosaženo onoho ideálního stavu, kdy nebude zapotřebí se strachovati o krvavou mzdu, zejména teď ve válce je patrno, jak duševní práce se cení nízko, jak duševní inteligence strádá s proletariátem. Knihkupci nestydatě zvyšují ceny předválečných knih, obrazy stouply též velice, ale ubohý autor nemá ani nejmenší kůstky z toho. Keťasů i zde jest ovšem: a na druhé straně protekcionářství a strýčkování, tak nejvyšší autoritou budou pomalu asi Flajšhans se Sedláčkem, jich znamenitým sekundantem Pekař.(1) - Doufám, že Tomek nebude konfiskován, jak jste se před prázdninami obával. - Za Vaše opětné pozvání k návštěvě musím Vám bohužel poděkovati, poněvadž už příští týden odjedu do Prahy, abych si tam zařídil některé potřebné věci. Dovolím si Vás tedy navštíviti až v Praze, kde pak pevně doufám bude o mně pevně rozhodnuto. Dovoluji si Vám přáti příjemný další pobyt prázdninový a milostivé paní si vyprosím ruky políbení.


S uctivým pozdravem
dr. Jaroslav Prokeš

Doufám, p. profesore, že jste se ráčil přimluviti u p. prof. Drtiny za onoho berounského studenta Poche, jenž žádá do Hlávkovy koleje.



AUK, os. fond J. Prokeše, inv. č. 55, č. k. 7.

  • (1) Václav Flajšhans (1866-1950), filolog a historik působící na gyrnnáziu na Vinohradech a autor např. monografií Literární činnost M. Jana Husi. Praha 1900 nebo M. Jan Hus. Praha 1915. August Sedláček (1843-1926) je zde napaden jako autor populární biografie Jan Žižka z Trocnova. Praha 1906. Pokud jde o Pekaře, Prokeš samozřejmě naráží na letitou nevraživost Novotný - Pekař.

1918, 22. srpna, Strunkovice u Volyně

Novotný informuje Prokeše o jednání s nakladatelem Laichterem a prše dále o celkové situaci a zahání Prokešovy starosti se zkouškami.

Milý pane doktore!
Díky za včerejší dopis. Odpovídám hned, abych Vás aspoň po jedné stránce uspokojil. Jednání s p. Laichterem je téměř ukončeno; jak patrno jest jednání s p. Laichterem sice trochu lepší, ale jinak je jak ostatní nakladatelé. Zkusil, zda by se dalo něco utrhnouti, ale když jsem se důrazně ohradil, couvl a trvá na původní úmluvě až na to, že chce úplná vydání "Výboru". Je mi to jedno, ale přeji si, aby zároveň vyšel také bud' celý I. svazek nebo aspoň jeho I. část, jak bylo původně smluveno.(1)

Jsem rád, že to dobře skončilo, ne tak pro ten honorář sám (ač také ten není v dnešní době bezvýznamný), ale zejména proto, že tím odpadá jednání s jinými kramáři, popřípadě s Akademií. "Listů" přišla včera korektura již č. 12-13, jde to tedy dosti rychle.

Jinak se nám vede dosti dobře a zprávy z ciziny zlepšují náladu, zlodějstvím pp. agrárníků tísněnou. Ted' již lze choditi hlavou vzhůru a zvláště Vám mladším skoro závidím, ač doufám, že také ještě užijeme lepší budoucnosti. Nekalte si tedy mysl zbytečnými starostmi, těch několik neděl nezbytného zkouškového období snadno uplyne a budete pak tím volnější pro práci, již bude vždy hojně a pro niž snadno se najdou příznivější podmínky.

Škoda, že je nyní železniční spojení tak nepříznivé a doba k výletům tak málo vhodná; byl bych možná sám zajel do Sušice, již neznám. Ale takto nutno i to odložit na neurčito.


Přeji Vám vždy zdraví a jsem s pozdravem
Váš V. Novotný

AUK, os. fond J. Prokeše, inv. č. 55, č. k. 7.

  • (1) Snad Novotný hovoří o vydání svého M. Jana Husa i později vydané Korespondence a dokumentů M. Jana Husa. Viz dopis 8, pozn. 3 a dopis č. 9, pozn. 1.

1919, 15. července

Novotný blahopřeje Prokešovi k sňatku.

Milý příteli!
Budete snad překvapen, že píšu, když ústně již jsem Vám přál, ale nedá mi to a chci Vám to říci také písemně. Jest to Váš neslavnější den v životě, co možno přáti jiného, než aby všecky další byly stejné? Četl jsem kdysi, že manželství jest skok do tmy. Přeji Vám, abyste se záhy orientoval a nikdy nezabloudil, naopak vždy jen štěstí užíval a štěstí rozdával, kráčeje za svými cíli, jichž přeji, abyste, čím budou vyšší, tím spíše dosáhl. K radosti svojí i svojí milé družky, o níž jsem přesvědčen, že s plným porozuměním bude sledovati Vaše snahy a nésti oběti, jež také jí připadnou, neboť vědecká práce žádá jich nejen od těch, kdo se jí věnují, ale i ode všech, kdo jsou jim blízko. Porozumění (mluvím ze zkušenosti) jest tu největší posila a radost z úspěchu, radost společná, nejlepší odměna povzbuzení. Budu se po prázdninách těšit na Vaši návštěvu, abychom oba, moje choť i já, měli příležitost i s paní chotí Vaší se seznámiti.

Přeji Vám ještě jednou všeho, všeho blaha a prosím za prominutí, že Vám svými nesouvislými výklady kazím snad náladu,


pozdravuji Vás srdečně oba Váš
V. Novotný

AUK, os. fond J. Prokeše, inv. č. 55, č. k. 7.


1919, 21. července, Praha - Dejvice.

Prokeš děkuje za blahopřání k sňatku a hlásí se srdečně k myšlenkám svého učitele.

Drahý můj učiteli,
Vy víte zajisté dobře, že Váš dopis způsobil mi velkou radost, poněvadž vřelost jeho jest mi důkazem Vaší náklonnosti ke mně. Z hloubi srdce děkuji Vám já i moje choť za projevené blahopřání. Vzpomínám si na nedávnou rozmluvu s Vámi, při níž jste nazval moji povahu nešťastnou. Jest na tom mnoho pravdy, poněvadž vyznačuji se stálou téměř nespokojeností, která mě provází při každém mém skutku. Ale má nespokojenost neotupuje, nýbrž pohání stále kupředu. A proto jsem přesvědčen, že neupadnu nikdy v pesimistickou nečinnost a zejména ne teď, když smím žíti s bytostí, kterou miluji první svou láskou, láskou silnou a věrnou. Mně je láska životním problémem, jí vyřešil jsem svůj poměr k bohu, lidstvu - a práci. Moje choť má velice příbuzný rys povahy se mnou. Jest z bytostí, kterou poznáváme těžce, ale když poznáme, pak nikdy se již od ní neodtrhneme. Bude mi jistě dobrou družkou života jako já jí chci býti dobrým druhem. A v kruhu sladké intimity bude asketická práce vědecká radostí, poněvadž moje choť již od dlouhé doby jest do mnohých z mých plánů a mé práce zasvěcena. A nalezl jsem u ní vždy krásné porozumění pro to, co tvořím. Pro mne manželství nebylo skokem do tmy, nýbrž vytržení z chaotického duševního stavu, v němž jsem se od delší doby ocitl. Očekávám teď, že se plně soustředím jedním směrem bez těkání a tápání, kterým jsem se dosud vyznačoval.

A prosím Vás, pane profesore, abyste mi byl i nadále oním laskavým rádcem, ba starším přítelem, jímž jste mi byl až dosud. Radostně užiji Vašeho laskavého pozvání a dovolím si Vás se svojí chotí po prázdninách navštíviti. Poněvadž nevím, zda bych Vás ještě zastihl, dovoluji si Vám přáti pěkných prázdnin a úplného zotavení po těžké práci, která letos na Vašich bedrech ležela. Milostivé paní si vyprosím ruky políbení a sl. Jiřince(1) uctivý pozdrav.

Prosil bych Vás, p. profesore, ještě, kdybyste mi laskavě podal zprávu - budete-li mít času - o Husových listech. Mrzí mě jen, že jste přestal mi teď dávati korektury. Vždyť je mi největší radostí aspoň nepatrnou službičku Vám prokázati.

Od své choti vyprošuji si uctivý pozdrav.

Od kol. Loubala(2) mám Vám vyříditi pozdrav.


S vřelým pozdravem
Váš Jaroslav Prokeš

AUK, os. fond J. Prokeše, inv. č. 55, č. k. 7.

  • (1) Jiřina Novotná, dcera prof. Novotného.
  • (2) Snad František Loubal (1893-1950), publicista a v letech 1920-28 profesor na reformním gymnáziu v Novém Městě nad Váhom


Autor projektu a web stránek : Tomáš Batěk